Čtenář zvažující, zda investovat čas do nového díla spisovatele formátu Dana Browna, má jednu nespornou výhodu - přesně ví, do čeho jde. Recenzent má na druhou stranu roli o mnoho těžší a jediné, co může v podstatě konstatovat je, zda a jak moc se autor od své tradiční formule odchýlil.
Jen těžko může někdo Danu Brownovi zazlívat, že svůj zavedený postup psaní knih nemění. Vzhledem k tomu, že mu jistě velice slušně vydělává a fanoušci se ho zatím zřejmě nepřejedli, k tomu ani není moc důvod. Od Inferna tedy nelze při srovnání s předchozími tituly s hlavním hrdinou Robertem Langdonem očekávat příliš velkou dávku invence. Opět se bude řešit globální spiknutí zašifrované ve slavných uměleckých dílech, jejichž tajemství dokáže rozlousknout právě a jen výše zmíněný Harvardský profesor, a aby si kniha udržela nezbytné tempo, musí jít někomu i o život, takže se bude neustále prchat před muži v černých oblecích. Na konci na čtenáře pochopitelně čeká i nezbytný zvrat, kdy je mu odhaleno, že vše bylo poněkud jinak, než si celou dobu myslel. Jasně rozvržené schéma knihy už sice začíná být poněkud okoukané, ale nedá se než konstatovat, že stále funguje.
V centru Brownova zájmu se tentokrát ocitla především epická báseň italského básníka Dante Alighieriho (jemuž po několika stoletích nepochybně opět také zvedne prodejnost). Krom toho Langdon pobíhá především po Florencii a Benátkách, takže pokud sdílíte Brownův zájem o tyto italské kulturní metropole i s obsahem jejich galerií, kostelů a jejich pouliční výzdobou, přijdete si tu na své. Krom toho se později děj přesune ještě do jednoho města jiné jihoevropské země, které ale nejde zmínit bez většího odhalení závěrečného zvratu.
Brownovy knihy s Langdonem jako hlavním hrdinou si vždy zakládaly na rozsáhlé popisnosti jak historického prostředí, tak uměleckých děl, ať už to jsou díla literární, sochařská, architektonická či malířská. V kombinaci s adrenalinovou zápletkou tvoří i Inferno velmi přístupný mix napětí a historicko-umělecké exkurze, byť se jí dá nepochybně a zcela oprávněně vytýkat povrchnost. Brown ale nepíše pro lidi, kteří rádi tráví večery u National Geographic a věnují vlastní čas a úsilí dohledávání důvěryhodných informací o daných uměleckých dílech. Právě naopak, cílí na ty, kterým přijdou dokumentární filmy nudné a jejich pozornost si spíše udrží film plný akce. A přesně tím je Inferno na papíře - svižnou honičkou historickými reáliemi s náznakem vzdělávacího potenciálu.
Jedinou otázkou pak zůstává, jak dobře se povedlo autorovi tuto nesourodou kombinaci žánrů zvládnout. Jelikož Brown v tomto směru není žádný nováček (Inferno je už čtvrtou knihou v sérii s Robertem Langdonem), nikoho nepřekvapí, že příběh drží pohromadě velmi dobře. Autor průběžně stupňuje napětí a pravidelně vlastní vinou zaškobrtne jen v momentě, kdy musí napínavou honičku na několik dlouhých odstavců přerušit pro popis prostředí a uměleckých objektů a zasvětit tak neznalého čtenáře do uvažování hlavního hrdiny, aby následně mohl ospravedlnit jeho další jednání. Kniha funguje tím lépe, čím méně máte předchozí Brownova díla načtená. Pokud eskapády Roberta Langdona sledujete pravidelně, bude vám schéma knihy velmi povědomé a ke konci nebudete jen držet krok s autorem, ale spíše budete o několik kroků před ním. To by tradiční napínavý detektivní román zabilo, ale pokud sdílíte Langdonovu (nebo spíše Brownovu) fascinaci uměním, bude vám popisnost uměleckých děl, míst a staveb dostatečnou odměnou za to, že vydržíte některé autorovy formální prohřešky, jako například až absurdně krátké kapitoly, které vždy a za každou cenu musí končit cliffhangerem za absolutního údivu ústřední postavy.
To, co činí z Browna jednoho z nejprodávanějších současných autorů, je jeho mistrovství v zakomponování interpretace uměleckých děl do akčního příběhu dotýkajícího se zároveň i současných témat. Inferno v tomto směru nijak nezaostává za jeho předchozími tituly, ale chtě nechtě začíná struktura knihy zavánět opakováním a tím pádem i předvídatelností. Autor se sice snaží proti přehnané podobnosti s předchozími knihami bojovat po svém a lehce upravuje strukturu příběhu, byť něčím tak neoriginálním jako je amnézie hlavního hrdiny a Langon tak celou hlavní záhadu řeší v podstatě retrospektivně podruhé (jak ji vyřešil poprvé totiž zapomněl), ale tato úprava formule se velmi rychle ukáže být pouze povrchní změnou. Nechce-li Dan Brown svého symbolologa odeslat do předčasného důchodu, nezbývá než mu příště vymyslet originálnější zápletku.
