Série Tomb Raider velice dobře ilustruje současný vývoj videoherního průmyslu. Málokterá značka prošla při svém restartu tak zásadní proměnou herních mechanismů jako právě nová Lara z roku 2013. Podobný přístup v minulosti však ale možná také způsobil, že tato série je s námi už neuvěřitelných sedmnáct let.
Kdo si pamatuje klasické Tomb Raider hry od Core Design, které značku proslavily, moc dobře ví, že v žádném případě nešlo o akční hry. Hráč v podstatě řešil jednu obrovskou prostorovou hádanku za druhou a jen velmi zřídka se na vás vrhnul nepřítel, kterého bylo třeba velmi rutinním způsobem odstranit. Druhá vlna her od Crystal Dynamics udělala velmi znatelný krok směrem k akčnímu žánru, ale stále tu byly přítomny prostorové hádanky, které dokázaly hráčovy mozkové závity pořádně potrápit. A nyní přicházejí vývojáři ze Square Enix, aby přerod značky v akční hru dokončili. Nebýt postavy hlavní hrdinky, jen těžko by totiž kdo identifikoval nového Tomb Raidera jako hru z této série.
O tom, že se videoherní průmysl svou formou, ale i zacílením produktů, v posledních letech znatelně přiblížil průmyslu filmovému, se dá jen těžko pochybovat. Tam, kde dříve stačila fascinace z 3D prostředí, tedy doslovně to, že se herní postava může pohybovat do všech stran, je dnes fotorealistická grafika, která si v celkovém dojmu nezadá s lecjakým tříáčkovým Hollywoodským filmem. Tomb Raider je toho zářným příkladem. Nakonec, jen málokterá videoherní série je natolik zakořeněná v širokém povědomí lidí, kteří toho jinak o hrách moc nevědí a jen těžko bychom tedy hledali lepšího adepta na transformaci do filmového zážitku, jenž má potenciál ke hře přitáhnout i publikum videohrami dosud nedotčené.
Produkční hodnoty jsou na hře vidět na první pohled. Už padla řeč o grafice, která ze staré generace konzolí opravdu ždímá, co se dá. Ale neméně důležitý je i dokonalý dabing, díky kterému si hráč, byť krátce, užije také paletu vedlejších postav mluvících krásnou irskou, skotskou, americkou a dokonce i havajskou formou angličtiny. O lařině samotné aristokratické angličtině ani nemluvě. Vzhledem k obsahu hry je obzvláště procítěný výkon dabérky hlavní postavy naprostou nezbytností a autoři zde naštěstí opravdu neponechali nic náhodě.
 |
| Camilla Luddington, hlas nové Lary Croft |
Za audiovizuálním pozlátkem, které má za úkol ke hře přilákat široké publikum, se ale bohužel skrývá obsah, který je nastaven tak, aby stejně široké publikum také uspokojil. To samo o sobě nemusí být nic špatného, ale pokud by si autoři hry měli do budoucna odnést jedno ponaučení, bylo by to, že méně je více. Všudypřítomná snaha o spektakulárnost funguje velmi dobře pro vtažení hráče do příběhu, ale selhává jako prostředek pro udržení pozornosti po dobu oněch zhruba dvanácti hodin, které vám nový Tomb Raider zabere pro dohrání. Neustálé výbuchy, útěky před hroutícími se troskami domů a padání do skalních propastí jsou ve hře zastoupeny v takové míře, že hráče chtě nechtě otupí a stejný pocit ohromení jako při prvním setkání se už nedostaví. Podobné je to i s mládeži nepřístupnými tématy. To, že nový Tomb Raider je bezpochyby nejtemnější hrou série a nálepku 18+ tak nese naprosto zaslouženě, neospravedlňuje fakt, že hlavní hrdinka musí na každém rohu zakopávat o hromady rituálně odpravených mrtvol. Je to bohužel přesně ten samý případ jako zmíněné akční scény - když v podzemní jeskyni poprvé narazíte na ukřižovaného nebožáka, je to nepoměrně působivější, než když se o něco později brodíte po krk v obětní jámě plné těl ztažených z kůže. Neschopnost odlišit nastolení pocitu úzkosti a strachu oproti prostému pocitu odporu a znechucení, je bohužel další věcí, které si hra převzala od filmového průmyslu.
Pokud jste někdy viděli alespoň jeden díl seriálu Lost, máte poměrně dobrou představu o tom, v jakém duchu se příběhová linka nese. Všechny ingredience jsou na svém místě - tajemný ostrov, hrstka přeživších, nepřátelští domorodci a trochu mystična a nadřirozených sil. Přespříliš schématický příběh je bohužel jednou z věcí, kde se produkční peníze příliš neprojevily. Sice neurazí, ale rozhodně také nijak neohromí. Je velmi patrné, že priority autorů ležely spíše v audiovizuálním podání, než vyprávění příběhu. Všechno to neustálé běhání a skákání ale nedokáže tak úplně odvést pozornost od faktu, že pod povrchem je prostě hra myšlenkově prázdná.
Podobná nevyváženost je patrná i při vývoji postav. Hlavní pozornost je samozřejmě upřená na Laru a její proměnu z vyděšené dívky na neohroženou hrdinku. I přesto si ale hra najde čas k byť rámcovému nicméně dostatečnému představení vedlejších postav. Problémem jsou ale záporné postavy (resp. postava), kde invence tvůrců selhává na plné čáře. Neviděl bych problém v předimenzovaných vlnách nepřátel, které se na vás s postupující pozicí ve hře valí ve větších a větších počtech. To je nutné zlo při konceptu každé akční hry - buď máte super realistický dojem z herního světa, ale během několika hodin hraní odstřelíte čtyři nepřátele, anebo čelíte nerealistickému počtu protivníků, ale užíváte si výzvu, kterou to představuje. Tomb Raider jde druhou cestou, což rozhodně není naškodu i vzhledem k velmi povedenému systému míření a krytí v akčních sekvencích. Problémem je necharismatičnost hlavní záporné postavy, která vás nevyděsí, nemotivuje a tím pádem ani také nevyvolá žádné silnější emoce.
Navzdory svým nedostatkům, je nový Tomb Raider nesmírně zábavná hra a především perfektní akční jízda, kterou bych se nebál doporučit komukoli, kdo doposud nemá vůbec žádné zkušenosti s moderními videohrami. Pokud šlo autorům o to, aby převedli akční film do interaktivní podoby, svůj úkol splnili na jedničku. Věřím, že mnoho hráčů především původní série bude z nové podoby své oblíbené hry přenejmenším v rozpacích, ale nemůžeme si nic nalhávat - trh se vyvíjí a je dobře, že Lara Croft dokáže držet krok s moderními trendy.
